Tak se nám doslechlo a po vodě doneslo, že naše milovaná Sázava je nemocná, že ji v korytě cosi škrábe, dusí, pod mosty lechtá. Zprávu nám přinesla její největší léčitelka Bára Čmelíková.
A protože se mezi námi, vodáky, sešlo taky pár léčitelů, tak jsme si dali sraz před osmou u nás v loděnici 10 .6. naložili lodě, cestou i Karase s hráběmi, a v Týnci u Bisportu se sešli se zbytkem výpravy.
Vyfasovali jsme od Báry další hrábě, pytle, velmi kvalitní rukavice, mapky, a hlavně trička s logem léčení Sázavy.
Rozdělili jsme se do lodí. Vzácně jsme se se ženou shodli, že spolu nepojedem. A tak jsem já, Ešus jel s Ivanem, Jája s Terezou, Karas s Mirkem na gumáku, moje drahá žena Nina se Zuzkou (zrovna v ten den jsme slavili výročí), a Mirek s Erikou. Ti poslední to vzali z gruntu a hned se podívali, jestli pod vodou je to taky tak ošklivé, jako nad ní. Cestou to předvedli ještě několikrát. Naštěstí vždycky stačili z lodi vyndat pytle s odpadky. Jinak by dnes pluly k Hamburku.
S léčbou jsme začali hned pod jezem na obou stranách řeky. Nežli jsme došli na úroveň Bisportu, tak jsme měli několik pytlů plných.
Přímo pod Bisportem jsem našel něčí gatě i s klíči, a jen doufám, že se o ně majitel v Bisportu přihlásil.
Ačkoliv jsme to pečlivě vysbírali i pod cestovkou, tak když jsme se od mostu s plnými pytli vraceli znovu zpět, tak zřejmě klienti, rozveselení naprosto jim neznámou činností, znovu dokázali udělat stejný bordel, jako tam byl před tím.
Opravdovou lahůdkou byl ostrůvek těsně za mostem. To byl pravý supermarket pro bezdomovce. Tam se našlo něco lahví, igelitů, bot, ponožek, kalhot, vlny na svetr, pneumatiky, duší do kola, plechů atd. No docela to byla síla.
Zajisté jsme byli vítaným zdrojem obveselení posádek všelijakých plavidel, když viděli, jak se brodíme vodou a lačně strháváme všelicos z větví, lovíme cosi z roští, sundáváme ozdoby ve tvaru vložek z větví, rveme boty z písku, PET flašky nepočítaje. Občas byl k vidění taky šerm hráběmi ve snaze dosáhnout co nejvýše. Podruhé jsme odkládali náklad cca 8 velkých pytlů na silnici u chatek vlevo asi po 1000 m jízdy.
Když jsme si odlehčili, tak stejným způsobem jsme znovu dokázali naplnit lodě k Poděluské šlajsně. Zastavili jsme nad ní a vynesli pytle na silnici. Jedna z místních chatařek nám napřed chtěla vynadat, ale když zjistila, že uklízíme, tak nás poprosila, jestli bychom z rozeklané vrby nevydolovali z vnitřku loď. Koukali jsme na ní, pak do vrby, a hele, byla tam. Úhledně srolovaná Pálava. Kdyby se s ní chtěl majitel setkat, tak je naproti hospodě nahoře v Chrástu.
Tady jsme ale byli kolem 14 hodiny.
Protože Karas měl povolené opuštění rodinného sídla jen na chvíli , tak nás opustil a hazardně se vydal na vlak . Taky se mu to nevyplatilo. Zřejmě pod vlivem silných dojmů si na to, že má vystupovat v Borku vzpomněl až v Pikovicích, a tak pokračoval do Prahy. Domů se dostal nakonec až kolem šesté, málem s botama od sněhu.
My jsme se zatím odvážně spustili šlajsnou dolů a já s Ivanem zkusili zastavit pod kozou . Povedlo se a následný výjezd taky . Holt singlíři se shodnou . Rudým břichoušům udělal radost Mirek s Erikou , kteří nezklamali a předvedli, jak se plave na Sázavě.
Opravdový bonbonek nás čekal na Brejlově. Na levé straně z dálky zářilo něco bílého, velikého. Když jsme k tomu přijeli, tak ejhle, opravdu. Byl to veliký, bílý mrazák. Bohužel, žádné kuřátko v něm na nás nečekalo. Kdybyste ho někdo chtěl, tak je na Brejlově u silnice, kam jsme ho napřed odtáhli vodou na házečce a pak spolu s další várkou všelikého humusu vynesli ( asi 4 pytle, plechy atd.)
Tady jsme se museli rozdělit, protože nás honil čas, a potřebovali jsme dojet pro auta. Mě nenapadlo nic jiného, nežli si vlézt do pálavy k Mirkovi místo Karase. Šel jsem dopředu. Vůbec mě nevarovalo to, že se ten gumák prapodivně vlní, ba ani to, že Míra je kajakář. Rozhodl jsem, že pojedeme vlevo u mlejna. Mirkovi se tam moc nechtělo, že prý tam jsou šutry. Ale co, plovačky i helmy máme, tak jedem. Mirek ještě špitl něco, že gumák je trochu podfouknutý, ale já jsem ho neposlouchal. Že je něco špatně, jsem zjistil teprve při závěsu, kdy kus lodi zahnul, zatímco ten zadek jel jinam.
Že je hodně podfouknutý, na to jsem přišel vzápětí, když jsem prdu od šutru chytil přesně do kolena. Zlatý pevný lodě. Navíc Mirkovi pořád cestou chyběl na pádle druhý, podle mě zbytečný list, a tak jsme trošku řeku šněrovali. Já s Mirkem a Mirek s Erikou – my jsme se oddělili a spěchali do Krhanic. Cestou jsme ještě potkali Kaňov, kde jsem odjistil dole úplně cizího kajakáře, který nechtěl skákat, ale skočil.
Tady došlo ke drobné chybičce. Mirek s Erikou odjeli jako první, ačkoliv měli jet až za námi.
Tak se stalo, že v Krhanicích jsem stál já s Mirkem a druhý Mirek, co tam měl auto, byl fuč. Běžel jsem podél Sázavy až k mostu, Mirek nikde. Zato tam byl pes, kterému jsem se evidentně nelíbil. Tak jsem se vrátil zpět, a druhého Mirka poslal ke Kaňovu, a když se vrátil zpět, tak na stop pro auto do Týnce. Evidentně mě poslal on taky, ale úplně někam jinam. Pak jsem došel až k Pěnkavě a našel tam prvního Mirka s Erikou, jak na nás čekají. Když jsme přinesli loď zpět, nasedl jsem s ním do auta a dojel pro auto s vlekem do Kamenného Přívozu. Když jsme přijeli zpátky a všichni se sešli v Krhanicích, tak jsme jako trofej od zadního voje naší výpravy dostali spojler k autu a taky rozlámanou deblovku spolu s cca 5 pytli bordelu. Cestou nás vidělo hodně vodáků a taky chatařů. Asi jim ten stav, v jakém se Sázava nachází nevadí.
Všem, co se této soboty zúčastnili, moc děkuji . Byla to totiž pořádná dřina. Skončili jsme v Krhanicích v půl šesté večer, rozloučili se s Mirkem, Erikou, Janou a Terezou, vrátili hrábě do Týnce a jeli vrátit další hrábě Karasovi. Jenže ouha, nikdo nevěděl přesně, kde v Jirčanech bydlí, a když jsem zkusil mobil, tak se mi ten jeho ozval z báglu z kufru.Ale všechno dobře dopadlo, akorát Jana se prý na Karase chvilku zlobila. Jak ji tak trochu znám, tak ji to dlouho nevydrželo.Chtěl bych poděkovat Báře Čmelíkové, která tohle léčení Sázavy vymyslela, dala dohromady a několik třídenních turnusů postupně se studenty a dobrovolníky tu řeku čistí.
Zaslouží si jak mojí, tak Vaší úctu a určitě příště i pomoc.
Vůbec by nebylo špatné, aby si každý, kdo někdy po sobě nechal bordel kdekoliv, zkusil jeden pytel vysbírat. Jen si tak trochu rejpnu. Když o tom mluvila Bára na výkladu pravidel ČPV Sázava, tak jsme ji zatleskali. Kdo z Vás ale byl ochoten přiložit ruce k dílu? Zkuste příště alespoň začít tím, že po Vás v řece zbyde o jeden jediný odpadek méně, i když jste ho tam nehodili Vy, ale úplně jiný blbec.
1. 2. 19:53 - HYDROweb nově Vážení a milí vodáci, čtenáři HYDROmagazínu. Tyto původní stránky Vašeho internetového magazínu o vodě a vodácích se 1. 2. 2009 odebraly do vodácké historie. Na známé adrese www.hydromagazin.cz funguje od tohoto data nová verze HYDROwebu a tyto původní stránky nebudou proto dále aktualizovány. Všechny nové články, příspěvky a informace od nynějška najdete už jen na novém HYDROwebu. Dosavadní HYDROstránky a jejich bohatý archiv, obsahující stále přes 750 článků, pro Vás i nadále zůstanou k dispozici na této nové adrese: old.hydromagazin.cz. -red-
S léčbou jsme začali hned pod jezem na obou stranách řeky. Nežli jsme došli na úroveň Bisportu, tak jsme měli několik pytlů plných. 
Když jsme si odlehčili, tak stejným způsobem jsme znovu dokázali naplnit lodě k Poděluské šlajsně. Zastavili jsme nad ní a vynesli pytle na silnici. Jedna z místních chatařek nám napřed chtěla vynadat, ale když zjistila, že uklízíme, tak nás poprosila, jestli bychom z rozeklané vrby nevydolovali z vnitřku loď. Koukali jsme na ní, pak do vrby, a hele, byla tam. Úhledně srolovaná Pálava. Kdyby se s ní chtěl majitel setkat, tak je naproti hospodě nahoře v Chrástu.
Tady jsme se museli rozdělit, protože nás honil čas, a potřebovali jsme dojet pro auta. Mě nenapadlo nic jiného, nežli si vlézt do pálavy k Mirkovi místo Karase. Šel jsem dopředu. Vůbec mě nevarovalo to, že se ten gumák prapodivně vlní, ba ani to, že Míra je kajakář. Rozhodl jsem, že pojedeme vlevo u mlejna. Mirkovi se tam moc nechtělo, že prý tam jsou šutry. Ale co, plovačky i helmy máme, tak jedem. Mirek ještě špitl něco, že gumák je trochu podfouknutý, ale já jsem ho neposlouchal. Že je něco špatně, jsem zjistil teprve při závěsu, kdy kus lodi zahnul, zatímco ten zadek jel jinam.
Tady došlo ke drobné chybičce. Mirek s Erikou odjeli jako první, ačkoliv měli jet až za námi.
Všem, co se této soboty zúčastnili, moc děkuji . Byla to totiž pořádná dřina. Skončili jsme v Krhanicích v půl šesté večer, rozloučili se s Mirkem, Erikou, Janou a Terezou, vrátili hrábě do Týnce a jeli vrátit další hrábě Karasovi. Jenže ouha, nikdo nevěděl přesně, kde v Jirčanech bydlí, a když jsem zkusil mobil, tak se mi ten jeho ozval z báglu z kufru.Ale všechno dobře dopadlo, akorát Jana se prý na Karase chvilku zlobila. Jak ji tak trochu znám, tak ji to dlouho nevydrželo.Chtěl bych poděkovat Báře Čmelíkové, která tohle léčení Sázavy vymyslela, dala dohromady a několik třídenních turnusů postupně se studenty a dobrovolníky tu řeku čistí.